Píšu si jen tak z radosti a pro zábavu.

Dobrodružné, fantazy i sci-fi příběhy jsou pro mě paralelním světem, který si sám vytvářím a formuju... (a nejenom gay).
Vítejte v nėm!
V MENU si vyberte z mých dokončených amatérských literárních výtvorů. Nabídka je sice prozatím skromná, ale pomalu a za pochodu se rozrůstá...

Jste srdečně zváni, pokud máte zájem. A jestli ho nemáte, tady vás nikdo násilnit nebude. Nic nenutím, nepodsouvám, netoužím po hvězdičkách nebo potlesku, ani nikomu neberu právo na názor, který může veřejně vyjádřit, či svobodně se rozhodnout, co bude číst a žít... Každý nechť si vybere podle svého gusta. 100 lidí = 100 chutí.

Žít a nechat žít! 

Vždy ale dbejte, abyste toto pravidlo vy i ostatní naplňovali pouze na vlastní účet. 

Žijeme bohužel ve světě, kde je spousta takových, kterým jejich hloupost, lenost a neschopnost brání zařídit si spokojený život. Pod tíhou této skutečnosti si pak myslí, že když toho hodně olžou, ukradnou a sežerou, tak budou konečně šťastní s uspokojivým pocitem, jak na to vyzráli, narozdíl od těch "upracovaných" a poctivých snaživců. Ale ono to většinou nefunguje, kýžený nedostižný trvalejší pocit "blaha" se nedostavuje, proto lžou, kradou a žerou čím dál tím víc a víc...

V našich řadách existuje banda zdivočelých budižkničemů, kteří za oněch 30 let od pádu jejich zločinecké nadvlády pochopili, že se jim za napáchaná zvěrstva nic nestane, nikdo je nepotrestá. A tak se opět vracejí do veřejného života pod maskami odborníků, manažerů a manažerek či charitativců. Opojeni současnou situací, kdy  někteří z nich ve velkém a naplno legitimizují zlo. Nejde jim však většinou zase o nic jiného než o zlodějinu, bezpracnou vyžírku nebo ukájení jejich mindráků a životních neúspěchů. A to vše na náš účet, za veřejné finanční prostředky nás všech, protože vlastní prací nejsou schopni žádné trvalé hodnoty vytvořit.

Jan Werich kdysi utrousil:

"Když už člověk jednou je, tak má koukat, aby byl. A když kouká, aby byl, a je, tak má být to, co je, a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je."

Což se stalo mým životním krédem. Jen k tomu ještě dodávám svoje:

Kdyby bylo v našich silách ve větší míře nedopustit, aby nám vládli a do veřejných funkcí se dostávali jedinci, kteří na to nemají a jenom si z nejrůznějších postů hrají na nejchytřejší, nejmocnější a nejkrásnější, a to mnohdy za použití brutální demagogie, násilného překrucování faktů a pošlapávání cizích práv, byli bychom jako společnost už dávno mnohem vyspělejší. Takhle se pořád točíme v kruhu při řešení problémů, které by však vůbec problémy být neměly a my bychom se místo nich měli zaobírat těmi aspekty života, které nás posouvají dál.
 

Dělat chyby, je naprosto lidské. Lidštější a především civilizovanější schopností však je - chybu uznat, omluvit se za ni a automaticky ji napravit.

Buďme civilizovaní! Všichni na tom jenom vyděláme. Pohodlné "teplíčko a smrádeček", lhaní, vyžírkovství a zlodějina nebo krytí, či dokonce aktivní podpora nepravostí a nezákonností jsou jenom přímou cestou ke krachu. Po něm následuje úpadek morální, pak duševní a v konečném důsledku i tělesný. Vlastní degradaci pak už nezastavíte ani přísunem dotací, ani prezidentskou knihovnou plnou rádoby intelektuálních bonmotů (tedy například, podobnost s některou konkrétní osobou je pouze a jenom čistě náhodná).