GAY EROTICKÉ POVÍDKY



Přestože povídkám v tomhle šuplíku dominují erotika a sex, snažím se do nich vložit i zápletku, dobrodružství, napětí, ale i humor a zábavu... To jsou totiž elementy, které mě na psaní baví nejvíc a dávají mu smysl.



V současné době je mojí majoritní publikační činností tvorba povídek pro web "Ostrovní povídky", který se specializuje na gay erotickou literární tvorbu.

Proto prosím respektujte, že na tyto webové stránky mají přístup pouze osoby ve věku nad 18 let!



Pro "Ostrovní povídky" tvořím jak pod svým jménem "Michal", tak coby autor dvou postav Ostrovního světa - "Paul Valten" a "Tark Hölvei".

Jednotlivé povídky tedy proto najdete v rozklikávacím seznamu pod následujícími třemi odkazy (hned za ukázkami). Každý patří jednomu z mých autorských profilů.

Tam už jenom stačí otevřít konkrétní příběh, nebo povídkovou sérii, které vás podle názvu oslovily.



Než se do toho pustíte, tady jsou dvě malé ochutnávky:
- ze sci-fi povídkové série "R.A.F." 
a
- z krimi povídkové série "Policejní hlídka"
Obě jsou publikovány v sekci "obecné" pod mým civilním jménem:

R.A.F 

... Existovali jsme jen pro sebe. Jako dva z posledních alfa bojovníků jsme si byli souzeni, a to nejenom v ložnici. V ní nás dokonalá souhra našich těl dováděla k šíleným extázím a nekontrolovatelným erupcím semene. Na bojišti zase k epochálním vítězstvím, postaveným na základech lásky, ochoty obětovat se pro druhého, ale především nechuti ztratit ho jenom proto, že se občas některá z kosmických ras rozhodla, že Mléčná dráha by se dala vydrancovat a její obyvatelstvo zotročit.

   Táhli jsme tímhle stylem vesmírem, kam nás velitelství ochranného prstence Mléčné dráhy poslalo, s naprostou jistotou, že žádný tvor z temných hlubin nás nemůže srazit na kolena. Že naše mužnost, síla, odvaha a testosteron alfasamců budou vždy dostatečnou oporou.

   Až do okamžiku, kdy se v jedné ze vzdálenějších galaxií, bez jediného signálu S.O.S., začaly ztrácet průzkumné moduly, pak i ty záchranné a nakonec jsme se odtamtud dočkali loveckých paprsků, které i za galaktickou hranicí zachytávaly lidské stroje a vtahovaly je do nenasytných hrdel tisícovky černých děr zákeřné Mo.

   A to byla přesně jedna z těch správných chvil, kdy povolat do akce nás dva. Průlety touhle galaxií byly již zakázány, ale my museli zajistit i bezpečný přelet našich lodí kolem ní, protože to byla do té doby jediná bezpečná trasa do Driartu.

   S Alarem jsem se tak stali stálými lodivody, kteří v obranné formaci propašovali tisíce osobních i nákladních modulů přes zrádné pásmo kolem hranice Mo.

   Jednoho dne ale byly lovecké paprsky tak agresivní a jejich síť neobvykle hustá, že jsme museli porušit zákaz průletu galaxií Mo a jeden z průzkumnických labotů byl námi protažen skrze její hustou soustavu černých děr. Znáte to - černá díra je černá díra a většina pilotů se na něco takového nechce podívat ani přes deslux, ale když máte po ruce dva nejzkušenější alfáče? Nikdy před tím jsem ani netušil, že se mašina může třást strachy, ale věřte, nebo ne - ten labot si tenkrát i ucvrknul trochu lagninu. Oba jsme se tomu řehtali ještě na zpáteční cestě.

   Jenže před jejím koncem mi úsměv zatuhnul.

   "Vidíš to, co já?!" řval na mě ze svého bitevního modulu Alar.

   "Co?! Kde?!"

   "Pět hodin! Pět hod...!"

   "Alare!"

   Jeho vysílačka ale ztichla. ...


POLICEJNÍ HLÍDKA

... Ne, že bych ho nechtěl vidět, ale už ty první zprávy dávaly jasně najevo, že se do mě ten kluk bláznivě zamiloval. Srdíčka z nich odkapávala, a to já nesnáším. Ale hlavně mi dochází, že krásný mladý kluk, jako je Jack, si chce užívat a poznávat svět, a ne se usadit se zralým kocourem, který ho bude jen poučovat. Proto vím, že jeho vyznání jsou jen projevem pobláznění, které jsem do jeho mladého těla zašukal už tu první noc.

   Nechci být ale za netvora a hned první větší zamilování mu zkazit. Omlouvám se mu a vysvětluji, že jsem toho měl v práci moc.

   Smska se mi obratem vrací: Už Tě nechci nikdy vidět!

   "O, ouuu!" letí ze mě a přesně vím, co to znamená. Také jsem to prožíval a myslel si, že když kluky, po kterých jsem jako puberťák toužil, neuvidím, bude to bolet míň. Uklízím mobil a jdu vyzvednout Dannyho.

   Má po převazu a oba nasedáme do auta na parkovišti u kliniky. Nestíhám ani otevřít dveře u řidiče a za zády z dálky slyším Jackův hlas: "Kevine! ... Keve, počkej!"

   Nakláním se do auta k Dannymu: "Stíhačka letí, zacpi si uši, bude třesk!"

   "To jste to teda vzali fofrem! ... Když už jste u stíhačky!" řechtá se parťák. Vylézá napůl z auta a křičí Jackovým směrem: "Čau detektive! ... Jak je? ... Že deš! ... Tady Kevin nechtěl ani vodjet, prej tady počká, až pudeš z práce!"

   "Jsi vůl! ... Nedráždi ho ještě víc!" špitám na něho.

   "Promiň..., promiň..., já..., já...," vykoktává ze sebe Jack, když konečně doběhl až k autu.

   "Já vím a nemusíš mi nic vysvětlovat!" vítám ho tak, jako bych tu poslední smsku nikdy nedostal. Je očividně šťastný už jen z toho, že mě vidí. Usmívá se a mávnutím zdraví Dannyho.

   "Hele kotě, John zmizel a nikdo neví, kde je. Pozeptej se po špitále, jestli někdo něco nebo někoho podezřelýho u něho neviděl. Ta sestra se očividně postarala o to, že my se nic nedovíme." Zatahuji Jacka do našeho detektivního týmu.

   "Jasně! Večer se u tebe můžu stavit," hbitě odpovídá a snaží se o další noc strávenou v mé posteli. ...



Tak, a můžete se pustit do ostatního: